To on nám hlídá jezírko.

Šiju, šiju si botičky do sucha i do vodičky...
Tyhle verše možná uslyšíme od našeho jezírka, protože náš vodníček botičky nemá a v těch velkých mrazech mu musela být tedy parádní zima. :-) I tak neztrácí úsměv a trpělivě čeká, až ho první jarní teplé paprsky zahřejí na jeho růžovém nose. V tu chvíli si možná narazí na hlavu svůj slamáček a bude si užívat tu pohodičku a klídek, která na naší zahradě panuje.

Vodník je moje závěrečná práce z rekvalifikace, kterou jsem loňský rok absolvovala. Přikládám pár foteček mé téměř 30 hodinové radosti s hlínou.

Předlohou mi byl obrázek vodníka z knížky paní Klimtové, která je nejen spisovatelkou, ale hlavně autorkou krásných postaviček, které můžete vidět v její Pohádkové zemi v Pičině.

Na stole je vidět knížka paní Klimtové. Můj velký vzor. Vidíte postup, jakým se tvoří sedící postava. Nejprve sedátko, zadeček a pak teprve nožky. Kolínka zavřít naposledy.

Detail nožiček. Schválně jsem to všechno přeháněla, jak je vidět u palce, a vyplatilo se. :-)

A tady už se rýsuje bříško. No nebudete žádný svalovec. :-)

Do ručky pěkně slamáček, ten se může jednou hodit.

Velké uši,nos i kukadla. Knírek a dlouhé vlasy. Je to štramák!

Pak následovalo, dlouhé pomalé sušení pod igelitem a konečně přežah.
No bylo to napínavé čekání! Není se čemu divit, že jsem se bála. Takový vodomil a musel přežít teplotu blížící se 1000°C.

Nejprve přišel na řadu engobový bílý základ a pak barvítka a štětec do ruky. A malovat a malovat. To mě moc bavilo!

I ze zadu je frajer.

V den mé zkoušky. Ten klučina se musel cítit fakt dobře. Modrá hladina a všude samé oblázky  a mušličky z moře.