Tořivka ( Streptokarpus ) je pokojová kvetoucí rostlinka, prý nenáročná na pěstování. Jenže mně se to dost dlouho nedařilo. Proč? Zálivku tahle květinka potřebuje dostatečnou a té se mým květinkám v minulosti moc nedostávalo. Vydrželi jen silní jedinci. 🙂 Od jisté doby jsem pochopila, že i rostlinky jsou živé a tak jako já, potřebují dostatek tekutin. A moje maminka má radost. Pokaždé když přijde na návštěvu , sáhne do některého z mých květináčů a usmívá se.
Tořivek jsem od ní už dostala několik, ale jak to dopadlo si dovedete představit. Ty dvě poslední už si hýčkám.
8. května jsme byli na návštěvě u mojí sestřenice v Německu a v pokoji její maminky jsem na okně objevila hned dvě krásné tořivky. Neřekla jsem ani slovo a už jsem byla pobídnuta, abych si utrhla lupeny z každé z nich a prý: "Vypěstuj si svoje."
Ta dvě lupínka jsem si domů odvezla jako svátost. Tak moc jsem je chtěla. Každou z nich jsem našíř rozřízla ostrým nožem na tři části a tak mi vznikly základy na 6 nových rostlinek.
Do plastové krabičky jsem nasypala tak 4 cm vysokou vrstvu drobného štěrku. Přilila jsem vodu a než jsem krabičku postavila na parapet okna, navlékla jsem na ni mikrotenový sáček.
Vodu jsem přilévala zhruba každých 14 dní a když jsem přilévala podruhé, tedy asi za měsíc, se objevily první docela malinké lupínky. Rozhodně jsem nespěchala a vydržela až do 31.7. kdy jsem rostlinky přesadila do samostatných květináčků.
U některých kořenů už vyrostli docela velká lupínka. A kořínky po vytažení z kamínků, byly opravdu velké.
Teď už jsou květináčky venku na parapetu pokud to dobře dopadne, jednou vám nafotím jak tořivky v nich , jsou plné květů.
