Něco o mně

Tvořím s ostatními a dělá mi to radost.

Pracuji z domova. Dělám, co mě baví. Mám plně obsazené kurzy a dílničky pro děti i dospělé. Lidé odcházejí z mých kurzů odpočatí a spokojení. Za měsíc vyřídím několik desítek objednávek mého zboží. Vybudovala jsem si síť mých stálých zákazníků. 

Mám volné víkendy a čas na rodinu. V klidu si vytvořím něco pro sebe, dárky pro své blízké.
Mohli jste mě vidět tvořit v televizi, moje návody se objevují v časopisech a webech.              

Před 12 lety kdy jsem s tvořením pro ostatní začínala to tak nebylo. Zájem ostatních o moji práci mě těšil, ale neuměla jsem v tom chodit. Kurzy tvoření jsem musela plánovat dlouho dopředu. Pracně jsem sháněla materiál za nevýhodné ceny. Byla jsem na vše sama. Investované peníze do materiálu a vynaložený čas do příprav se mi ani nevracely, natož abych vydělala něco navíc.  Kupil se mi nevyužitý materiál, v kterém jsem měla neskutečný nepořádek a neustále jsem něco hledala.

Plánovala jsem vše jen ve své hlavě a připravovala pak třeba v obývacím pokoji na zemi. Protože už toho bylo mnoho a já neměla vše zorganizované, objednávky jsem odevzdávala na poslední chvíli, na kurzy a tvoření se chystala těsně před akcí. Často jsem na některé věci zapomněla.

Prostě jsem chtěla každému vyhovět. Svoji práci jsem chtěla odvést na více než 100 %, hlavně aby byli všichni spokojeni. Úplně jsem zapomněla na to, že jsem tu já, moje rodina, můj život.

Jako by moje tělo přešlo do úsporného režimu.

Jednoho dne jsem jen seděla a najednou nevěděla, jestli jsem náhodou neměla být někde jinde. Jestli někdo nečeká na moje zboží a já vůbec netuším, co by to mělo být. Nedělní večery se pro mne staly nejhorším obdobím, kdy jsem s hrůzou usínala, co mě zase v pondělí čeká. Uvědomila jsem si, že všechno musím začít dělat jinak, než se z toho zblázním.

Zbavit se zlých pocitů a úzkostí jsem už ale nedokázala sama. Ano musela jsem vyhledat pomoc psychologa. Paní psycholožka mě ujistila v tom, že potřeba mít vše dokonalé a hlava plná nápadů, které toužím všechny zrealizovat je při mé práci hlavně výhodou. Jen se s tím musím naučit pracovat a naučit se říkat ne.

Při plánování kurzů a vymýšlení návodů na dané téma jsem tápala. Nápadů jsem měla plnou hlavu, ale nic mi nepřišlo dost dobré. Bála jsem se, že se to nebude líbit, lidi nebudou mít zájem, budou odcházet nespokojeni. 

Vůbec jsem netušila, že jsem v tomto ohledu takový puntičkář. Jak jednoduché by to bylo, kdybych měla vše nachystané dopředu. Kdyby za mě někdo všechno vyzkoušel, naplánoval, přichystal. Kdyby dopodrobna popsal, jak se vše dělá, co budu potřebovat, jaký čas je k dané činnosti potřeba.

„Makej na naplnění svých snů, nebo si tě najme někdo jiný, abys makal na naplnění těch jeho.“

Tenhle citát jsem si jednoho dne dala na plochu počítače, protože nejvíce mě mrzely projekty, které jsem nedotáhla do konce. Zůstaly uzavřené v šuplíku. Věnovala jsem jim spoustu času a pak se o nich nikdo ani nedozvěděl. Místo realizace mého projektu jsem se věnovala tomu, po čem toužili moji zákazníci

Hodit všechno na papír mi pomohlo.

Začala jsem s plánováním každého dne. Na stole mi leží týdenní kalendář, který mám popsaný úkoly. Vím, který je důležitý, který ještě počká. Neutíkám od rozdělané práce. Hezky jedno po druhém.

Udělala jsem si radost nově zařízenou dílnou, kde má každá věc svoje místo a tím vznikl pořádek nejen v materiálu, ale také v mojí hlavě.

Vytahuji z šuplíku nedokončené projekty a ukazuji je světu. Svoje nápady jsem si začala fotit, psát k nim postupy a doporučení kde sehnat materiál. Ulehčila jsem si práci na příště a protože jsem vše zveřejňuji i na svém blogu, usnadnila jsem tím práci i ostatním.

Zákazníci, kteří mě oslovují jsou spokojeni, vracejí se a děkují mi, že jsem jim ušetřila spoustu práce. 

Paní učitelky ze školek a škol, vychovatelky z družin, vedoucí kroužků, maminky a babičky, které rády tvoří s dětmi a vnoučaty. Organizátoři tvořivých akcí nejen pro děti, ale i dospělé.

Někteří z nich se mi sami přiznali, že jim prostě došla síla na to, dále plánovat, vymýšlet a realizovat.

Dotáhnout nápad do opravdu zdárného konce,

 a vytěžit z něj maximum jsem dokázala minulý rok. Od nápadu v mé hlavě, testování a dokonalé přípravy k uspořádání mnoha kurzů, kdy jsem můj projekt dlaždicových táců naučila 70 účastnic během 4 měsíců.

Pro rodinu jsem vytvořila celoroční deník plný fotek a vzpomínek. Práce na něm mě neskutečně bavila. Byl to vánoční dárek pro všechny a jejich úsměvy i slzičky v očích byli tou nejkrásnější odměnou pro mě.

Ráda bych, aby se moje zkušenosti a nápady dostaly k ještě většímu počtu lidí, které možná jako mě před lety unavuje plánování a příprava aktivit. Baví vás tvořit s ostatními, ale nemáte čas a energii na to, vymýšlet stále nové projekty, shánět materiál? Rádi byste, aby i vaši žáci, účastníci kurzů, klienti nebo vaše děti a vnoučata byli spokojeni a rádi se k vám vraceli, těšili se na tvoření s vámi?

Moje e-booky vám ulehčí plánování a přípravy. Jsou připraveny proto, abyste si tvoření užili jako já. Aby vám vaše práce přinášela radost. Uspořádáte kurz nebo dílničky s mojí pomocí. Společně s dětmi si užijete tvořivé dny, společně vyrobíte dárky pro ostatní, výrobky které pod vašimi rukami vzniknou vám budou dělat radost v běžném životě.

 A co vám to přinese navíc ?

Víte o tom, že při tvoření se vaše mysl zklidní a vy zapomenete na všechny starosti ?